Jako kluk jsem v Prostějově začal chodit do Lidové školy umění k profesoru Svatupluku Válovi. Tam jsem měl možnost vyzkoušet si všechny techniky výtvarného umění – od linorytu, přes olej, suchou jehlu, akvarely, keramiku, dřevo. Pořád jsem něco dělal, protože mě to hodně bavilo. Po svatbě jsem se seznámil se strýcem mé manželky, kterým byl Miroslav Šnajdr, známý olomoucký malíř. Ten mě přivedl k technice enkaustika – malbě voskem. Já jsem si tu techniku upravil podle sebe. Na pevnou podložku, což byla obvykle lepenka nebo kartón, jsem lepil různé materiály jako pomačkaný papír, gázu, manšestr, různé přírodní materiály. Ty jsem pak zaléval voskem a olejovými barvami. Vznikaly tak velmi zajímavé abstraktní obrazy, které byly navíc plastické. Ty jsem dělal velmi dlouho. Enkaustice jsem se věnoval zhruba od roku 1987 do roku 2005. Měl jsem v Prostějově a okolí dokonce několik výstav. Pak jsem měl pauzu, protože mi na malování už prostě nezbýval čas. Vrátil jsem se k němu až v roce 2016 po takřka jedenácti letech. Nevrátil jsem se ale už k enkaustice a začal jsem zkoušet techniku akrylu na plátně. Důvodů pro změnu mojí výtvarné techniky bylo hned několik. Enkaustika je velmi náročná na čas. Dřív jsem maloval v noci, ale tento čas už dnes potřebuji věnovat odpočinku. Akrylové barvy naproti tomu velmi rychle schnou a jsou ředitelné vodou. Obraz tak můžu namalovat během tří hodin. Vždy jsem dělal abstraktní obrazy. Na enkaustikách bylo ale poznat, co to je – krajiny, lodě, postavy, různé věci. Moje nové obrazy jsou vlastně jen skrvny a je to čisté vyjádření mých pocitů. Na malování ale musím mít náladu. Když ji nemám, jdu raději třeba na houby, na kolo nebo sekám trávu.

K malování jsem se vrátil po více než deseti letech prostě proto, že mi začalo chybět. Je to pro mě svým způsobem terapie. U malování dokážu skvěle relaxovat, na nic nemyslím a dávám ze sebe na plátno své pocity a nálady. Ročně namaluji tak 25 obrazů a z těch jsem na aukci a výstavu v pražském Karlíně v roce 2018 vybral zhruba tak třicet obrazů. Výtěžek z této aukce jsem celý věnoval Základní škole Jistota o.p.s. vedené dr. Marií Turkovou, kterou podporuji již 20 let.

Enkaustik jsem za ta léta udělal celé stovky a je jich spousty mezi lidmi. Jeden kamarád mi nedávno poslal fotku mého obrazu z roku 1991, který objevil v kanceláři ředitele ČSOB v Olomouci. To mě hodně potěšilo. Moje obrazy visí třeba také v motelu Naháč. Za svůj život jsem rozdal nebo prodal desítky obrazů. Nejvtipnější obchod s obrazy jsem ale udělal hned na začátku mé malířské kariéry. Tehdy ke mně jeden kamarád, předseda tehdejšího JZD přivedl vedoucího tajemníka okresního výboru KSČ, že by se rád podíval na mé obrazy. Byl jsem mladý a úplný začátečník a měl jsem i patřičnou dávku drzosti. Když si soudruh tajemník dva obrazy vybral a zeptal se, kolik platí, drze jsem si řekl 3000 Kčs, což byl tehdy dobrý měsíční plat. Kamarád mě sice kopal pod stolem, že to má jako být zadarmo, ale soudruh tajemník ani nemrkl okem, vysázel na stůl tři tisíce korun, vzal obrazy a šel. I o těchto dvou obrazech dodnes vím, kde visí. Dcera tohoto tajemníka si vzala jednoho mého kamaráda a oba obrazy visí u nich v domě.

Miluji kubisty a české kubisty zvlášť. Měl jsem i své kubistické období. Z té doby je také můj nejoblíbenější obraz Dva klauni, který visí u mě doma.