28. 10.
2018

Proč máme zdanit církevní restituce

Hnutí ANO dlouhodobě prosazuje zdanění církevních restitucí. Stejně jako v době, kdy byly církevní restituce přijaty, vzbuzuje tato otázka mnoho emocí a ne vždy věcnou a korektní debatu. Církevní restituce měly církvím navrátit majetek, který jim byl po roce 1948 komunistickým režimem zabaven. Jednalo se o pozemky, budovy, různý movitý majetek jako umělecká díla nebo nábytek a podobně. Za majetek, který nemohl být vydán, budou církvím po dobu třiceti let vypláceny náhrady. Výše těchto náhrad byla vypočítána oceněním majetku, který už nebylo možné vrátit. A zde je právě jádro pudla.

Cena zemědělských a lesních pozemků, které nebylo možno vrátit a stát je tak musel proplatit, byla totiž několikanásobně nadhodnocena. Tržní cena zemědělské půdy v době přijetí zákona byla okolo 8-10 Kč/m2, církev však dostává náhrady 44 Kč/ m2 nevydané půdy! V případě lesní půdy se tržní cena opět pohybovala v řádu 10 Kč/ m2. Církev však dostává za každý nevydaný metr čtvereční lesa celých 26 Kč! Tato situace je mimořádně neférová nejenom vůči daňovému poplatníkovi, který platí víc, než by měl. Ale především vůči stovkám tisíc „normálních“ restituentů. Tito normální restituenti za svou zemědělskou půdu nebo dokonce i stavební pozemky běžně dostávali třeba jen 1 Kč/m2! Církve dnes argumentují tak, že na mnoha těchto nevydaných pozemcích stojí třeba supermarkety nebo továrny a jako stavební pozemek by půda měla cenu třeba i několika tisíc korun za metr čtvereční. To ale přece platí i pro ty normální restituenty! I na jejich bývalých pozemcích dnes stojí sídliště, továrny či dálnice. Proč by církev měla dostávat víc než normální lidé?

Co bylo ukradeno, má být také vráceno. Ale má být vráceno spravedlivě, ne nadhodnoceně a bez upřednostňování jedné skupiny restituentů. Všem se musí měřit stejně. Nemůžeme přece vyplácet náhradu za zemědělskou půdu v ceně stavebního pozemku! Při nápravě jedné nespravedlnosti nelze páchat nespravedlnost novou.