Vařit mě naučila maminka někdy v 16-17 letech. Většinu receptů, které dodnes vařím, mám od ní. Miluji klasická jídla – různé omáčky, líčka na víně, špenát, španělské ptáčky, kuřecí roládu, dušenou kapustu, kulajdu, bramboračku, vývary. Mám rád houby, ze kterých také rád vařím. Umím je zavařovat, dělat z nich omáčky a obrovská pochoutka, kterou jsem poprvé ochutnal teprve nedávno, jsou smažené hřiby praváky. Vařím většinou jenom tehdy, když mám pro koho. Takže většinou vařím hlavně o víkendu v Prostějově. Miluji, když se sejde rodina, a já vařím pro děti a vnuky a všechno se sní. To má ale rád každý kuchař nebo kuchařka. Nejraději vařím “hotovky”. A z hotovek nejvíc miluji špenát a k tomu králíka nebo hovězí, vepřové nebo třeba jen volská oka. Špenát jím pořád - doma i ve Sněmovně.

Nové recepty se člověk učí celý život. Jednou jsem od syna k narozeninám dostal kuchařský kurz ve vynikající brněnské restauraci U Kastelána, kde tehdy vařil Michal Get. Od něj jsem se naučil dělat klepané carpaccio ze svíčkové. Plátek svíčkové dáte mezi dvě fólie, pokapete olivovým olejem a paličkou nebo nějakým závažím je rozklepete. Tím vzniknou tenoučké plátky masa s fantastickou chutí, které chutnají mnohem lépe než klasické krájené carpaccio. Nejlépe ale vařím klasiku. Třeba daňka na šípkové omáčce. Tajné recepty nemám. Moc mě ale mrzí, že jsem se od mé maminky nikdy nenaučil vařit knedlíky. Naštěstí se to ale od ní naučil můj syn Jiří.

Ten je vůbec mnohem lepší kuchař než já. Na rozdíl ode mne vaří kreativně a inovativně – ryby, rizota, těstoviny, krevety, mořské plody. Naučil jsem se od něj po novu dělat třeba roštěnky. Dřív jsem je dělal v troubě, teď je čtyři hodiny dusím na plotně. A jsou tak mnohem lepší. Vaření je pro mne další způsob, jak odpočívám od své práce.